Dekorace

Slovní hodnocení nebo známky?

Publikováno: 28.1.2021 Autor(ka): Zdena Müllerová

V médiích se v souvislosti s ukončením prvního pololetí rozpoutala diskuse, jak by školy měly hodnotit žáky. V naší škole jsme zůstali u klasifikace známkou, doplněnou ústním nebo písemným slovním hodnocením přístupu žáků k distanční výuce s doporučeními, jak do dalšího pololetí svůj přístup zlepšit nebo s pochvalou, že tak jak to je, je ideální. Pouze v případě, že žáci neprospěli, byla nedostatečná na vysvědčení vždy okomentována na zadní straně vysvědčení.

Oba typy hodnocení mají své klady i zápory. Pokud MŠMT chtělo, aby školy jednotně hodnotily slovním hodnocením, bylo potřeba to učitelům sdělit na začátku pololetí, ne dva nebo tři týdny před klasifikačními poradami. Podklady pro slovní hodnocení učitel „sbírá“ celé pololetí a na vysvědčení hodnotí, jakého pokroku žák za sledované období dosáhl. Vzhledem k tomu, že jsme s žáky strávili při prezenční výuce jen pár týdnů, nepovažovali jsme tento typ hodnocení právě v této době za vhodný. Druhým „nedostatkem“ slovního hodnocení je to, že si rodiče ani děti většinou nedokáží představit pod slovním hodnocením nějakou známku, na kterou musí být ve skutečnosti každé slovní hodnocení v systému převedeno. Stalo se, že k nám přecházel žák z jiné školy, která preferovala slovní hodnocení, a teprve při přestupu na naši školu rodiče zjistili, že jejich syn nemá z matematiky dvojku, ale čtyřku. Slovní hodnocení žáky tolik nestresuje, ale většina učitelů na naší škole si myslí, že je ani tolik nemotivuje. Myslíme si, že se děti těší do školy i kvůli tomu, že budou dostávat hvězdičky a jedničky a že každá špatná známka žáky nutí k větší píli a aktivitě.

Každý rodič má ale právo požádat nejen v době covidové pro své dítě o slovní hodnocení na vysvědčení na každé škole, tedy i na té naší.