5.B a 5.C (nejen) na Deštné

První dotaz "Kdy už tam budem?" přišel pár metrů po vystoupení z autobusu v Luisině údolí :-) To ještě dotyčná nevěděla, co ji čeká! Ale strmý výstup na Velkou Deštnou byl odměněn krásným výhledem - to byla panorámata! Potom už jsme jen sestupovali na Masarykovu chatu na Šerlichu, a poté přes Šerlišský mlýn do Deštného.

Autobus jsme již sice viděli čekat na parkovišti, ale velkým obloukem jsme ho minuli a doslova doběhli k lanovému parku. Jedna třída se šla vázat, oblékat a trápit do výšek, druhá mezitím pokračovala ke kostelu sv. Matouše. Tam jsme vyplenili samoobslužnou ledničku plnou chlazeného pití, sladkostí i slaností. Vzorně a poctivě jsme naplnili příslušnou pokladničku, prozkoumali kostel, kde mnohé zaujalo, že kostel má půdu plnou matrací k odpočinku, zkontrolovali jsme výhledy (i tu ráno navštívenou rozhlednu jsme viděli - strááášně v dáli) a vyrazili jsme vystřídat první partu do lanového parku.  

Pro někoho to bylo první setkání se sedákem, karabinou i s pohybem ve výšce. A všichni to zvládli skvěle! Obdivovala jsem všechny, kdo se překážku od překážky překonávali, přemáhali strach, chuť to vzdát a po těch ušlých kilometrech měli na to všechno ještě sílu a výdrž.

A ačkoliv měli všichni v nohách pěkných 20 km a lanový park jako bonus, únava v autobude se nekonala, takže příště si ještě něco přidáme, že?